JAROSLAVA ŠIMKOVÁ-ART

https://capsnab.ru/chastotnye-preobrazovateli-iz-odnoj-fazy-v-tri/

Poids est comment poupe votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur determination pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent perseverent b gerer offre sang loin de votre coeur. Chaque temps votre moelle bat, il pompe le sang a tous egards vos arteres a la reste de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/acheter-tadalafil-50-mg-pris/

moc krasná galerie obrazu obrazi jsou malovany srdcem a maji duši jak krajinky tak portét prostě moc pěkné sona a sonička

Dokonce na základě svých životních zkušeností i z jiných oblastí lidského konání si troufám tvrdit, že i tady platí: Nejdříve musí člověk chtít a pak se do toho pustit, teprve ve v třetí a možná ještě vzdálenější řadě přijde ke cti rada profesionála. Čím později tím lépe, protože experimentující človíček se teprve na základě vlastních omylů, pokusů a získaných zkušeností naučí klást ty správné otázky. Nevěřím, že nějaká akademie vychová nového van Gogha, věřím pouze, že nový van Gogh se dokáže akademiků ptát a případně se s nimi i přít - teprve pak to má význam. Takže malujte, malujte, malujte - zamyslete se nad tím, jak lépe a radostněji zvládnout přechody mezi odstíny (ti, kteří malují suchým pastelem to mají téměř vyřešeno, zapracují malíčkem). Nejde o to jaké mají být, ale abyste sama věděla, jaké je chcete mít. Hodně jemné přechody se hodí pro dítě, dívku a ženu, které chceme zalichotit, naopak hrubé až kontrastně tvrdé zase pro Ramby a jiné chlapáky. Na to však neumím dát návod, ale protože malujete "studie", pak je Vám blízká možnost tutéž věc (tvář) ztvánit více způsoby a ten nejlepší pak prezentovat už nikoliv jako studii, ale přímo jako Monu Lisu. A protože zjevně malujete primárně pro radost, jsem skálopevně přesvědčen, že si Vámi vytvořené portréty cestu do nějaké galerie najdou. (Pana Ámose a přítele Juru bych bezpečně poznal i bez přiložené fotografie, dokonce v nich, na rozdíl od fotky vidím i jistou radostnou životnost, takže třeba pan Ámos by mohl být i modelem pro obraz světce, poustevníka a jeho portrét by vůbec nemusel být svázán s konkrétní podobou - po té ať pátrají kunsthistorici). Netroufám si pronést žádný kategorický soud, a protože nejsem snob, nebudu se ani ohlížet na to, co říkají druzí. Mohu Vám ale slíbit, že až se (někdy) pustím do portrétů, budu si i k Vám chodit pro poučení - koukáním na Vaše obrazy i obtěžujícím dotazováním se e-maily.

Když jsem ale počase navštívil svou někdejší spolužačku, kutnohorskou akademickou malířku, a viděl jsem porůznu podle stěn opřené portréty, zbavil jsem se zbytků ostychu a začal ji zpovídat. A zjistil jsem, že maluje portréty podle fotografií a zpaměti. Totiž, že si udělá několik fotek člověka ve větším formátu, rozvěsí si ho po bytě a asi po dvou týdnech, když si je podobou jistá, to namaluje z hlavy. Tak to už jsem si vlastní blbostí a neschopností byl prakticky jist. Ale ještě to mělo zajímavou perličku, přímo pointu. Ona vlastně nemaluje portrét, ale ty klobouky nebo šperky , které dotyční mají na sobě - ona je totiž především návrhářkou a ty své návrhy - klobouků, historických i nehistorických kostýmů atd... zobrazuje na konktrétních lidech. A tak se i mně nakonec podařilo namalovat portrét kamaráda (bohužel už zesnulého) v uniformě generála armády vzbouřeného Jihu. Koukám-li tedy na Vaše portréty, zmohu se jenom na závistivý obdiv, že to dokážete víceméně (a nic ve zlém) jak na běžícím pásu. Ta podoba člověka tam prostě je a není třeba to dokladovat přiloženou fotografií. Umíte se dívat, a to je asi podstatné. Mohu jen zopakovat slova přítele Wernera, chce to jen malovat, malovat, malovat. Máte náskok ve svém talentu a zdokonalovat se dá vždycky všechno

"Dobří holubi se vracejí", jsem zřejmě dobrý holub navrátivší se k dobrému člověku. Rád bych utrousil nějaké nemoudro, tentokrát k portrétům. Moje nemoudro vychází z toho, že nejsem portrétista a veškeré mé pokusy zvládnout portrét skončily karikaturou - karikatury měly sice úspěch, leč nebyly záměrem, byť jsem jich pár musel rozdat. Takže z pozice toho, který neumí a tedy čumí na díla těch, kteří umí: Nerad bych sklouzl k nějakému otřepanému zdvořilostnímu kliše, to by asi vyznělo falešně a radost by to nepřineslo. Výhodou, kterou zde spatřuji je to, že jste vystavila celou škálu portrétů a dokonce s rafinovaným názvem "studie". Hodnotit jeden portrét je problém, hodnotit větší počet dává jistotu v tom, ž e člověk nepodlehne excesům v podobě díla namatlaného nebo naopak geniálního. Protože jsem se o tvorbu portrétů zajímal alespoň teoreticky, zajímalo mne, jak to vlastně dělají profesionálové, ať už někde na pouti nebo akademici v ateliéru. Zjistil jsem ale, že koukáním nic nevykoukám, viděl jsem například, jak jedna profesionálka (tehdy ještě studentka) maluje portrét mého syna, a nakonec jsem zjistil, že mám synův portrét, ale stejně nevím "jak se to dělá". V tomto případě portrét vznikl podle živé předlohy. (pokrač.)

Tak milá mamičko! Myslím, že tvé vytrvalé usilí, zaslouží alespoň virtuální potlesk!! Obě dítky jsi fakt trefila, rozhodně, co se týká typického výrazu je to přesný!(Matouš s věčnou otázkou v očích:"Tak ja to teda vlastně je?" a Maruš s pevným odhodláním:"Klidně si mě obdivujte, já to snesu!") Malé proporcionální chybičky se dají prominouti.. Takže díky a těšíme se na další kousky!

Všechny obrazy jsem pečlivě prohlídnul.
Dělejmež, co nás baví, zabaví, co nám i dá smysl života. Tolik obrazů, to už zabere času. Nechci jen chválit.
Pozornost zasluhuje tzv. "copyright", pokud původní fotka není moje, pak si musím dát pozor i na autorství fotky/malby.
Osobně bych některá díla maloval s menším kontrastem, jemněji, kultivovaněji.
Souhlasím s panem W., malování si zdokonalíte zas jen malováním. Oprostíte se od bázlivosti, klišé, pomalu ale jistě budete čím dál víc sama sebou. Drážďanská či Treťjakovská galerie už čekají! Hodně chuti do práce, hodně úspěchů...

Dobrý deň, mám podobne ako vy záľubu v maľovaní, tie dielka čo si prezerám majú život, ten Váš a to je podstatné.

Moc děkuji za krásná slova,škoda,že jste nenechala odkaz na své malování,ráda bych okoukla,jak s tím zápasí jiní.:o)Hodně zdaru přeju!

myslím si ale, že chvála patří také vám a veliká :) Umíte to, co já nedokážu. Máte pravdu, do svých obrázků se snažím dávat legraci a říkám tomu umělecký směr Srandizmus :) Co nedokážu vůbec, jsou portréty, zato vy se s nimi mazlíte, takže klobouku smekání :), proto také hodně maluju zvířátka, když podobu netrefím, ona se nezlobí a ani mě nechtějí dát k soudu, což by se u portrétu mohlo stát :) , ale vidím, že i vám koníci nejsou vzdálení :), můžu jen popřát další úspěchy a hodně ctitelů vašich obrazů.

Dobrý večer paní Šimková,
i když mě Váš obdiv těší,nejsem schopen vám poskytnout nějakou univerzální
jednoduchou radu,jak malovat(kromě otřepaného malovat,malovat,malovat).I já jsem samouk bez uměleckých škol a kurzů a tápu v umění malířském jako prvňáček v nové škole.Máte svůj osobitý styl a toho se držte.Malování máme pro radost svou a radost našich obdarovaných a pokud děláme radost jiným,je to naše nejlepší vysvědčení.
Přeji pevnou ruku,jasnou mysl a hodně uspokojení z vlastní tvorby.Držím palce a jsem s vámi. Pavel Werner

Na Foru NARUBY je umístěna zkušební stránka odkazů (z Fora se spustí zatím přes ikonu Mojžíše v záhlaví) a tam už pak máte své tlačítko s odkazem sem na tyto stránky. Definitivní podoba se sice ještě asi trochu změní, ale princip už je nastaven. Vedle každého tlačítka budou ještě malé "listiny", které budou spouštět recenze nebo rozhovory s příslušným malířem/kou. To zatím ještě nefunguje, ale brzy bude, už jen proto, abych si ten nápad vyzkoušel. Zatím zdravím, děkuji za přízeň i trpělivost.

Po poněkup zběsilejším pozdním jaru a létu se pomalu vracím k normálu. A proto koukám (zatím jen v hotelovém pokoji na rekondičním pobytu), co nového kamarádi-kamarádky v poslední době vytvořili, či ořímo spáchali. Protože z důvodů, které sice netAJÍm(, ale zde nechci rozebírat,) poněkud překopávám Forum NARUBY (které jsem dosud poněkud neprozřetelně věnoval do služeb WA a nyní chci více dát do služeb obci malířské na bázi spíše přátelské) , testuji možnost (jsem počítačový blb) vytvořit stránku odkazů na webové stránky těch,jejichž díla si cením a považuji.Proto zatím zkušebně hodlám na Forum NARUBY dát odkaz na tyto webové stránky. Případný protest je možno zaslat na notoricky známou adresu cmuchalek@centrum.cz

Tak po dlouhé době:) Musím říct, že David je DOKONALÝ, a to ho znám do detailů. Super práce:). Zdravím do Hodonína. snad se brzy uvidíme. Papá

No to je uroda novych postav a ja vypadam skoro lepe, nez na fotce, diky maminko :-)

Jarinko,
tohle je Marki, jako když vyšije. A jestli to někdo nepozná nebo bude mít nějaké připomínky, ať si zajde na oční.:-))

Paní Jaruško, opravdu máte velký talent, vaše obrázky jsou úžasné, je to nádhera, myslím si, že by jste s nimi mohla hned vyrazit na trh :-).

Jsem velice rád, že jsem mohl nahlédnout do vaší duše :-) Obrazy jsou vždy do jisté míry odrazem vnitřního vnímání malíře. Vaše krajinky jsou doslova zahaleny pohádkovým závojem. Ovocné zátiší je prostě skvělá klasika! V albu „postavy“ obdivuji obě ženy na tmavém pozadí (v rámu). Je to můj subjektivní názor, ale tmavé pozadí na obrazech Vám prostě sedí! Přeji Vám hodně inspirace pro nová dílka, už se těším na další novinky.

Pokud ovšem někdo obraz vystaví oku veřejnosti, pak musí také trochu počítat s tím, že k obrazu veřejnost zaujme nějaké stanovisko (a tou veřejností nerozumím tzv. odborníky, spousta falešných obrazů má za sebou znalecké posudky znalců, galeristé by mohli vyprávět), veřejností rozumím běžného diváka. Pak nejhorší, co se může stát, že obraz nezaujme, nechá lidi lhostejnými, prostě jej vnímají jako další souhrn barevných skvrn v dnešním přebarveném či barvami hýřícím světě. To je pak smutný osud obrazu. Daleko lepší je, když obraz zaujme, i když se třeba nelíbí. Vyslovená nelibost už je dokladem zájmu. A pak už je ta škála od „nelibosti k libosti“ velice plynulá, je o čem se bavit, je nad čím se zamýšlet. Obrázky paní Jaroslavy se přehlídnout nedají a jsou posunuty na té zmíněné škále k pólu libosti. Určitě nedělají žádnou ostudu a nemusí se mezi jinými amatérskými obrazy nikam skrývat a nepochybně také udělají radost více lidem, než jen autorce samé. Čistě na bázi kolegiální, z vlastní zkušenosti a bez nároku na absolutní pravdu bych si dovolil doporučit, zapomenout na zelenou barvu přímo z tuby. Je příliš ostrá a nepůsobí přirozeně. Zelené odstíny se vyplatí míchat nejen z notoricky známé kombinace modrá-žlutá, ale vyzkoušet různé modři a na straně žluti různé žlutě, ale také okry. Dokonce si lze pohrát i s kombinací černá-žlutá (vyleze z toho taková špinavá zeleň vhodná na zaprášené okraje cest či něco podobného). Dále bych nemaloval slunce jako kouli (IMG 1288) ale jen jako hodně světlou bílou či nažloutlou skvrnu (plošku) jako je tomu na IMG 1273, a dal bych větší důraz na kontrast mezi plochami osvětlenými a zastíněnými. Při dostatečném kontrastu je pak na obraze přítomno i slunce, aniž by bylo přímo zobrazeno, a obrázky získávají optimistický nádech. A pak mám zkušenost, že když se maluje podle fotografie, musí se od ní malíř umět odpoutat a dbát na to, aby výsledný dojem působil přirozeně, on se totiž obraz nechová úplně stejně jako fotografie. Divák se bude dívat na obraz, nikoliv na předlohu. Může tak na obraze IMG1271 získat dojem, že domeček v pozadí padá do vody. Stačilo by ho vyrovnat tak, aby hřeben střechy byl vodorovný. Fotograf si také může (a někdy musí)dovolit různé vylomeniny se stanovištěm, ležet na zemi, šplhat na věž. Malíř ale musí být opatrnější a měl by vědět, kde má horizont a kde alespoň virtuálně sám sedí nebo stojí. Extrémní stanoviště je vhodné do komiksu, ale v krajinářském obraze nepůsobí dobře, obraz Fotografie-0113 vypadá,že je malován někde z koruny stromu nebo skály, ale ta tam není alespoň nějakým symbolem u dolního okraje obrazu naznačena. Naopak velice pohodově působí IMG 1267 (jen trošku zvětšit plasticitu těch smrčků, na to stačí 2-3 tahy štětce), velice příjemný je pohled na 3 panáky Fotografie 0120. IMG 1273 je kompozičně perspektivně velmi hezký, jen osvětlení kůry stromů (bříz) neladí se sluncem v pozadí. Napraví-li se koule slunce v obraze IMG 1288 zbaví se tmavého (načervenalého) okraje a nechá se jen světlá kruhová skvrna bez ohraničení, bude to také velmi pohodový zimní obrázek. Ale to jsou všechno drobnosti, kterými se musí prokousat každý začátečník , a upřímně řečeno: začátečníky jsme stále všichni, protože pořád se lze něčemu učit, lze něco zdokonalit, vylepšit, vyzkoušet, je třeba i něco zkazit, protože jedině tak se člověk dopracuje vlastních zkušeností. Protože se paní Jaroslava ve svém úvodu přiznala k jisté hltavosti a bezhlavosti při malování, pak to není nic špatného, ale naopak záviděníhodného, to je ten motor, který odlišuje lidi věčně mladé od těch předčasně zestárlých, znuděných a zatrpklých. Přeji tedy paní Jaroslavě, aby jí ten elán vydržel ještě dlouhá léta, abychom se i my, kolemjdoucí diváci, měli na co těšit a měli se s ní o čem bavit. Přeji ji, aby si začala více věřit, zapomněla na různé kalendářové předlohy (už je nepotřebuje, vyškolená je dost a dost) a pustila se s vervou do témat ryze vlastních. Ať se jí dílo daří, těší a baví!